Nevděčnost “tradičně” ženských činností

Nevděčnost “tradičně” ženských činností

Rozdíl mezi činnostmi, které byly až donedávna připisovány ženám, a těch, které bývaly doménou mužskou, spočívá v tom, jak moc jsou do očí bijící a jak dlouho jejich výsledky vydrží. Řekne-li se muž, znamená to budovatele – postaví dům, zasadí strom a zplodí syna. Žena má zase jakousi udržovací funkci; střeží teplo rodinného krbu.

Co to znamená? Pečovat o pořádek a utírat prach a umývat podlahu s vědomím, že v horizontu několika málo hodin či dnů bude stav navlas týž, jako byl před úklidem. Donekonečna proměňovat špinavé a zmačkané prádlo v čisté a vyžehlené. Uvařit dobrý oběd, který se stane minulostí vzápětí po svém vzniku a za nějž možná někdo poděkuje. Která žena nesní o tom, aby něco z toho, co musí denně dělat, mělo trochu delší životnost?

Kdyby aspoň něco vydrželo

Nejde totiž jen o domácnost. Jednou z dalších povinností ženy je být hezká, ať si to popírá, kdo chce. A být hezká musí být nejen doma, chce-li si udržet spokojeného manžela, ale také v práci, kam musí chodit, protože výše zmíněné činnosti zvládá jen tak mimoděk po pracovní době. Takže k tomu všemu jí přibývá ještě další povinnost – každodenní péče o zevnějšek, která je tím náročnější, čím déle od data narození se žena nachází.

Takové sebepěstění zahrnuje: nanášení make upu a pudru, líčení rtů a očí, vytrhávání a malování obočí, barvení vlasů, vytváření a udržování účesu a v neposlední řadě pravidelné cvičení, které má za úkol udržet pěknou postavu. Bohužel jsou tyto povinnosti stejné povahy jako výše zmínění domácí práce – nefungují jednorázově, musí se provádět opakovaně, mnohé z nich dokonce každý den. Je to náročné časově, logisticky, fyzicky a psychicky. Která žena by si nepřála, aby alespoň některá těchto činností byla trvalejšího charakteru? Naději v tomto směru skýtá znovuobjevená novinka posledních desetiletí – permanentní make up.

Pryč se sisyfovskou prací

Archeologické nálezy dokazují tetování na tělech starých až 3300 př. Tetované jsou mumie z Egypta a Núbie; podobně bývali tetováni Inkové, Mayové, Aztékové a Řekové. Dnešní praxe pokračuje – tetování současný člověk využívá k vytvoření stylu, důstojnosti a odlišení se od ostatních. Avšak kromě klasických obrázků a obrazců, které si laik obvykle vybaví, řekne-li se tetování, přibývají i salóny, které se specializují na tzv. mikropigmentaci. To je vlastně tetování, které má vypadat tak, aby se nepoznalo, že jde o tetování. Jinými slovy má působit dojmem přirozené části těla.

Pomocí mikropigmentace si zákazníci stále častěji zvykli pořizovat permanentní rty, řasy nebo permanentní obočí. Zvláště obočí je vyhledávaným artiklem, protože jeho úprava zdržuje. A navíc je tato úprava, vzhledem k žádoucí symetrii, poměrně obtížná – každodenní kreslení a odličování je zkráta úmorné. Obočí natrvalo v přírodní barvě se hodí ke každým stínům a rtěnce a to že je pořád stejné, je vlastně velmi dobře.

Názor psychologů

To, že výsledky ženského snažení jsou často to pomíjivé, bývá podle odborníků jednou z příčin neuróz a úzkostných stavů u žen. Zvláště pokud byly nuceny strávit několik let doma s potomky. Žena se chce také realizovat, chce, aby po ní něco zůstalo. Proto jsou tak oblíbené ruční práce jako pletení nebo vymazlená zahrádka. Úleva od každodenní rutiny nabízí prostor pro více takových počinů a také čas na sebe sama, na vlastní pocity a touhy. A v neposlední řadě na utužování vztahu. Sebevědomá a vyrovnaná partnerka, chce-li mít doma klid, může pak ještě obdivovat manžela za to, co vytvořil. To je nakonec další z mnoha věcí, které se od ní očekávají.

Kolik času denně nebo týdně vám zabírá péče o zevnějšek? Pozorujete, jak její časová náročnost s věkem vzrůstá?

Kterou část obličeje si malujete nejraději?

Ivo Bauer